Jak se hojí zlomeniny: pohled na proces, klíčové fáze a přístup na klinice Barna Medical

Jak se hojí zlomeniny: pohled na proces, klíčové fáze a přístup na klinice Barna Medical

Zlomeninu, neboli frakturu, definujeme jako násilné přerušení kontinuity kosti (Kolář, 2009). Kost má vlastní elastické vlastnosti a při zlomeninách dochází k překonání těchto vlastností vlivem síly (tahové, tlakové, posunem nebo kombinací) působící přímo (v místě zlomeniny) či nepřímo (vzdáleně od místa zlomeniny).

Zlomenina kosti znamená pro organismus náročný proces obnovy, který vyžaduje správnou léčbu a klid na hojení. Způsob léčby je buď konzervativní, tedy pomocí fixace (sádrové dlahy, ortézy) a podpory, nebo chirurgický. Volba metody závisí na typu zlomeniny: menší zlomeniny bez posunutí fragmentů se často zvládnou konzervativně, zatímco komplikovanější nebo tříštivé zlomeniny vyžadují chirurgické zajištění stabilní fixace (Kolář, 2009). Bez ohledu na přístup je společným cílem navodit vhodné podmínky pro růst nové kostní tkáně.

Fáze hojení kosti: od zánětu po stabilní kost

Hojení kosti probíhá ve třech fázích: nejprve se objeví zánět, který připraví půdu pro tvorbu nové tkáně, následuje reparační fáze, kdy se formuje tzv. svalek (callus) – základ nového spojení mezi fragmenty kosti. Závěrečná fáze, nazývaná remodelační a remineralizační, vede k obnově pevné struktury kosti, která se postupně přizpůsobuje zatížení, kterému bude kost vystavena dle Wolffuva zákona (Hannouche, 2001). U konzervativně léčených zlomenin tato přirozená cesta trvá přibližně šest týdnů a zajišťuje trvalou pevnost.

Primární versus sekundární hojení

Existují dva hlavní typy hojení: sekundární a primární. Sekundární hojení je častější a pevnější, typické pro konzervativně léčené zlomeniny, zatímco primární hojení probíhá u chirurgicky stabilizovaných zlomenin s těsným kontaktem fragmentů. Tento typ hojení je pomalejší a dokončení procesu trvá až tři měsíce (Kolář, 2009). Úplná přestavba kosti pak probíhá v průběhu roku, kdy je v případě potřeby odstraněn osteosyntetický materiál.

Narušené hojení a význam pohybu

Přibližně 10% zlomenin vyžaduje kvůli komplikacím další lékařské zásahy (Hannouche, 2001). Příčinou mohou být přílišné rozestupy mezi fragmenty nebo nedostatek mikropohybů v oblasti poranění do šesti týdnů od úrazu, které jsou pro zdravý hojící proces klíčové (Lastayo, 2003). Na hojení má také pozitivní
vliv kompresivní zátěž, která podle studií dokáže proces hojení urychlit (Carter, 1988).

Léčba zlomenin na Barna Medical

Fyzioterapie hraje zásadní roli při podpoře hojení zlomenin. Dle Wolffova zákona se kostní tkáň remodeluje a posiluje podle zátěže, kterou je vystavována, což znamená, že adekvátní pohyb může vést ke zrychlení doby a optimalizaci hojení

zlomeniny (Frost, 1994). Pokud dojde k imobilizaci, tělo vypíná základní procesy regulující svalovou hmotu, kdy za den může ztratit až 0,5 % svalu (Dirks, 2018). Proto je cílené a postupně dávkované zatěžování důležité, aby došlo ke správnému vyhojení a obnově síly svalů a kosti.

Kromě fyzioterapie nabízíme na klinice Barna Medical i pokročilou nejmodernější přístrojovou terapii. Lymfodrenáž nám umožňuje redukovat otok, zatímco vysokovýkonná magnetická indukce (superindukční systém - SIS) zlepšuje cirkulaci a metabolismus v postižené tkáni a vytváří tak lepší podmínky pro srůst zlomeniny (Dimitrova-Popova, 2017). O účinném využití fokusované rázové vlny při léčbě problematických a nehojících se zlomenin (Cacchio, 2009) jsme už psali. Vysokovýkonný laser (HILT) pak poskytuje unikátní biomodulační efekt – dokáže stimulovat osteocyty, zlepšuje vaskularizaci a metabolismus, což celkově urychluje proces hojení (Ebrahimi, 2012). S těmito terapiemi usilujeme o co nejefektivnější návrat pacientů do aktivního života.

Zlomenina je výzva nejen pro tělo, ale i pro fyzioterapeuty, kteří pečlivě plánují postup rehabilitace. Kombinací vědy a praxe dokážeme na klinice Barna Medical podpořit optimální regeneraci, aby se pacienti co nejrychleji vrátili zpět ke své běžné aktivitě.

Autor: Bc. Ondřej Soukup, MBA

Carter, D. R., Blenman, P. R., & Beaupré, G. S. (1988). Correlations between mechanical stress history and tissue differentiation in initial fracture healing. Journal of Orthopaedic Research, 6(5), 736–748. Dostupné z: https://doi.org/ 10.1002/jor.1100060517

Dimitrova-Popova, D., & Morfino, D. (n.d.). Use of the high-intensity electromagnetic field stimulation in fracture treatment – Series of case studies. Imaging Diagnostics Department, Medical University Plovdiv, Plovdiv, Bulgaria; Rehabilitation Point Torino, Italy.
Dirks, M. L., Wall, B. T., & Van Loon, L. J. C. (2018). Interventional strategies to combat muscle disuse atrophy in humans: Focus on neuromuscular electrical stimulation and dietary protein. Journal of Applied Physiology, 125(3), 850–861. Dostupné z: https://doi.org/10.1152/japplphysiol.00985.2016
Ebrahimi, T., Moslemi, N., Rocn, A. R., Heidari, M., Nokhbatolfoghahaie, H., & Fekrazad, R. (2012). The influence of low-intensity laser therapy on bone . "حــــــــــــــــــامــــــــــــــــــعــــه اســــــــــــــــــ$مــــــــــــــــــی, 9)4( .healing Dostupné z: https://citeseerx.ist.psu.edu/viewdoc/download? doi=10.1.1.791.352&rep=rep1&type=pdf
Frost, H. M. (1994). Wolff's law and bone's structural adaptations to mechanical usage: An overview for clinicians. Angle Orthodontist, 64(3), 175– .188
Hannouche, D., Petite, H., & Sedel, L. (2001). Current trends in the enhancement of fracture healing. The Journal of Bone and Joint Surgery. British Volume, 83-B(2), 157–164. Dostupné z: https://doi.org/ 10.1302/0301-620X.83B2.0830157

Kolář, P. (2009). Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén.
Lastayo, P. C., Winters, K. M., & Hardy, M. (2003). Fracture healing: Bone healing, fracture management, and current concepts related to the hand. Journal of Hand Therapy, 16(2), 81–93. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/ S0894-1130(03)80003-0